Haruki Murakami's vinyl collection

19. dubna 2017

Jak jistě víte, Murakamiho knihy miluju. Může to snad znít už jako otřepané klišé, v poslední době kolem sebe nacházím víc a víc lidí, kteří jeho knihy zbožňují (což je ale skvělé, alespoň se mám o nich s kým bavit!). Pravdou ale je, že je mi HM něčím blízký. Ať už je to svou osobností, kterou nám v tom málu rozhovorů, co kdy poskytl, nastínil, nebo právě svým psaním, které hltám a nejsem schopna přestat. Psaní, díky kterému se ocitám v jiném světě, psaní, které mě nutí přemýšlet, při kterém mi občas běhá i mráz po zádech a mám pocit, že nesedím doma v křesle či metru na cestě do školy, ale někde v Japonsku v horách, a společně s hlavním hrdinou čekám na Ovčího mužíka (četli jste Hon na ovci? doporučuju, něco tak skvělého si prostě musíte přečíst!)

Ale abych se dostala k tomu, o čem jsem se vám tu dnes chtěla zmínit. Ti z vás, co pár knih od HM četli, ví, že jejich nedílnou součástí je hudba. Nenarazila jsem snad od něj na knihu (krom těch krátkých povídkových), kde by se o hudbě nezmiňoval. Ve většině případech zaujímají skladby v příběhu dokonce nemalou úlohu.
Několikrát jsem si ony skladby hledala a poslouchala. Někdy dokonce přímo při čtení (ano já, která musí mít při čtení nejlépe absolutní ticho, aby se dokázala soustředit a něco z toho mít). A o to víc mě potěšilo, když jsem na spotify narazila na playlist Murakamiho sbírky vinylových desek. Murakami, ještě předtím, než se stal spisovatelem na plný úvazek, provozoval jazzový klub. Jeho láska k jazzu ho tedy provází celým životem.

Venku je deštivo. Jsem schovaná pod dekou, na stole mi stojí horký zelený čaj, ve sluchátkách hrají ony jazzové skladby a já při tom dočítám 1Q84. Mohlo by být to ráno snad ještě hezčí?


1 komentář

  1. Taky ho mám moc ráda! Ale zatím jsem od něj četla málo, už se ale na další jeho knihy chystám. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD