19. května 2017

book tips | 17



Vegetariánka - Han Kang

světová literatura, novela, román
nakladatelství Odeon, 2017


Všude se o ní mluvilo, všude se o ní psalo. Jihokorejská autorka Han Kang za ní dokonce získala v roce 2016 ocenění Man Booker International (a podle mého naprosto zaslouženě!).
Samotný název je ale značně zavádějící, jelikož o vegetariánství jako takové se v knize vlastně vůbec nejedná a už vůbec není ústředním motivem. Tématem knihy je potlačení ženské individuality, následné vzepření se konvencím a upozornění na postavení žen v tradičně patriarchální jihokorejské společnost, 
Příběh je rozdělen na tři části, pokaždé viděn očima někoho jiného. Poprvé z pohledu manžela Jonghje, přihlížejícího proměně své ženy, podruhé z pohledu jejího tchána, který, jak během prvních pár stránek zjišťujeme, je samotnou Jonghje podivně fascinován a poslední část je vyprávěna z pohledu sestry Inhje, která svou sestru někde uvnitř svého nitra naprosto chápe.

S hlavní hrdinkou je najednou něco špatně, odmítá dělat to, co se od ní očekává a co by podle všeho dělat měla. Jonghje odmítá jíst maso, nosit podprsenky či si na veřejnosti dokonce odmítá zahalovat hrudník. Nevaří, neuklízí, dělá si co chce. Najednou, ze dne na den, odmítá vyhovovat svému manželovi, který s ní nejedná úplně hezky, odmítá vyhovět své rodině, která od ní určité chování taky očekává. A to se samozřejmě nikomu kolem Jonghje nelíbí. Důležitá je zde také sestra hlavní hrdinky, Inhje, která v sobě stejně jako svá sestra donedávna, dusí své emoce a prožitky. S Jonghje je váže neobyčejné pouto, i když si to zprvu možná ani jedna nepřipouštěla.

A kdybych měla knihu přirovnat k nějakému jinému autorovi, nebyl by to nikdo jiný než můj oblíbenec Haruki Murakami.
Kdybych měla hodnotit hvězdičkami, dávám pět z pěti, protože tohle mě fakt nadchlo a s chutí bych si jí přečetla znova!

světová literatura, pro ženy, historie
nakladatelství Argo, 2017

,,Lenka Horňáková-Civade napsala knihu Marie a Magdalény, ač je její téma české, francouzsky a u nás vychází v jejím vlastním překladu. O tom, že i svůj druhý jazyk ovládá autorka bravurně, svědčí i fakt, že krátce poté, co román ve Francii vyšel, se ocitl na seznamu titulů, z nichž byl na podzim vybírán laureát významné francouzské literární ceny Prix Renaudot."

Tak tohle mě fakt bavilo (o čemž svědčí už fakt, že jsem knihu zhltla během dvou dnů)!
Marie a Magdalény, příběhy tří žen, pocházejících z jedné rodové linie. Co je všechny mimo jiné spojuje je fakt, že ani jedna z nich nemá otce a je takzvaným "parchantem", to je v příběhu podle mě významným bodem. Kniha je (ano, stejně jako kniha předchozí) rozdělena na tři části, v každé z nich poznáváme odlišnou dobu a díváme se na svět z pohledu jiné ženy. Magdaléna, která zažila nacistickou okupaci, Libuše a její dětství v období kolektivizace a v neposlední řadě Eva, jež je dítětem normalizace.

Jedna po druhé zde vypráví o lásce, naději v temných chvílích a hlavně o vnitřní síle, která je navzdory všemu žene dál. Důležitou osobou je zde Marie, jejich matka, babička a v neposlední řadě dokonce prababička, která onu potřebnou sílu opatruje a šíří.
Kniha je to silná, na jejím konci jsem měla dokonce husí kůži. Skvělost skvělost skvělost!


1Q84 (kniha I., II. a III.) - Haruki Murakami


literatura světová, romány
nakladatelství Odeon, 2012 (kniha první a druhá) a 2013 (kniha třetí)


,,Aomame a Tengo. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… "

,,Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? "

díl první a druhý
Magický realismus se vším všudy. Náboženská sekta, Little People vycházející z huby mrtvé kozy (a co jsou tyto bytosti vlastně zač?), noc a obloha se dvěma měsíci, kukly ve vzduchu... 

Je pravda, že jsem se párkrát musela ke čtení nutit, jde o knihu velmi rozsáhlou a někdy se podle mého názoru Murakami příliš ponoří do popisu pocitů postav a vzdálí se od děje víc, než by bylo zdrávo, ale jelikož je 1Q84 už několikátou knihou, kterou jsem od něj přečetla, jsem na tento styl vyprávění zvyklá.

Tengo, učitel matematiky a začínající spisovatel, Aomame, sportovní trenérka a zároveň nájemná vražedkyně - dá se to snad tak říct- a sedmnáctiletá dívka pocházející z prostředí sekty, Fukaeri, vidící věci, které nejsou. Zdánlivě nesourodé spojení, ale věřte, že spolu tyto tři osoby mají společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

,,Mění se svět, nebo se mění jedinci?

Toť schizofrenie postmoderny." 

díl třetí
Třetí díl rozsáhlého románu 1Q84 jsem zhltla jedním dechem. Strašně jsem chtěla vědět, jak to s Tengem a Aomame vlastně dopadne, co nebo kdo jsou Little People, co Fukaeri, atd atd. Tolik otázek, na které jsem chtěla znát odpověď. 1Q84, fiktivní svět se dvěma měsíci na obloze, ve kterém se jak Tengo, tak Aomame protloukají a my jen čekáme, zda se vůbec někdy jejich cesty střetnou a pokud ano, jak k tomu dojde.
Co mě na knize bavilo bylo vyprávění z pohledu ne dvou - jako tomu bylo v prvním a druhém díle - ale rovnou třech osob. Člověku se najednou příběh nezdál černobílý a dokázal se na něj podívat z více úhlů. Co jsem ocenila byl i fakt, že jako jedna z mála Murakamiho knih má tato relativně uzavřený konec a člověk ví, na čem je a jak to vlastně celé dopadlo. To byla příjemná změna.

Jinak samozřejmě magický realismus každým coulem a mistrný popis japonské společnosti (stačí se jen trochu pozorně začíst a člověk odhalí několik zásadních problémů, se kterými se japonský lid potýká - násilí na ženách a jejich potřeba emancipace, odstrkované menšiny, duchovní prázdnota a na ní stavějící náboženské sekty).
A nebyl by to Murakami, kdyby se všechen na první pohled komplikovaně vyhlížející text v jedné chvíli nesjednotil a neutvořil smysl dávající celek. Najednou do sebe všechno zapadne a vy pochopíte. To miluju.


ps. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.


má malá vršovická džungle <3
nakonec jsem vám chtěla ukázat mé nejmilejší místo. čtecí koutek, kde po jarních večerech (a v dohledné době i těch letních) sedávám, usrkávám domácí mátovou limonádu a nechávám se unést do světa příběhů. 
no není to tu kouzelný?

8 komentářů :

  1. s Haruki Murakami mám ten problém, že mě baví jeho knihy číst, ale píše stylem, kterej mi navozuje strašně divný pocity, svět mi pak připadá tmavě šedej. kdo ví proč. poslední knihu jsem od něj četla před třema rokama a trochu se obávám sáhnout po další. téma Vegetariánky mě zaujalo, ale jestli říkáš, že píše stejně jako Haruki ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je pravda, že jeho psaní asi není pro každého, ne každému musí sednout (tak je to ale se všemi autory řekla bych). při čtení Honu na ovci (která pro mě od něj byla emocionálně asi nejsilnější a považuji ji za jednu z mých nejoblíbenějších knih vůbec), jsem se ke konci fakt bála a bylo mi fakt divně - a posílil to i fakt, že jsem posledních 150 stran zhltla přes noc. ale podle mě je tohle známka toho, že autor píše dobře, takhle to má vypadat.
      každopádně Vegetariánka je skvělá a být tebou, určitě její četbu alespoň vyzkouším, odložit jí můžeš vždycky! :)

      Vymazat
  2. Pěkné knižní tipy! A ten koutek je moc super, tam se musí číst! :) Já taky miluju takhle si sednout k bytu ven a po večerech si tam třeba číst nebo tam být jen tak, ty letní večery jsou úžasné, ten vzduch!!! :) Sice nemám tak hezký balkonek, ale máme byt v rodinném domku a vepředu máme určený svůj plácek, kde máme i zahrádku a svoje soukromí, tak je to super. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju <3
      doma na šumavě máme taky zahradu, přičemž z jedné její strany má soused ovečky a z té druhé máme pole a louky, takže je to opravdu balzám na duši. zahrada nebo balkon, ono je to ve finále jedno, hlavně že člověk nějaké takové místo má <3

      Vymazat
  3. Ten knižní koutek ti závidím strašně hodně moc. A moc děkuju za skvělé knižní typy, poslední dobou (ač mám plnou knihovničku) hledám nové knížky, které bych si mohla zamilovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pokud mohu doporučit další (které jsem četla teď v poslední době, ale ještě jsem na ně nestihla udělat článek), tak určitě Co z vás (ne)dělá buddhistu (tam najdeš spoustu skvělých myšlenek, pokud je ti teda východní filozofie alespoň trochu blízká), Jedenáct minut od Coelha, Síla soucítění od Dalajlamy a Vlčí ostrov od Lajly Rolstadové, tu teď začínám číst a jsem z ní nadšená!

      Vymazat
  4. Na Vegetariánku už nejaký ten čas pokukujem a mám ju zaradenú v zozname na čítanie,tak dúfam že bude naozaj dobrá, som veľmi zvedavá. A Murakami je jeden z obľúbencov, ale akurát 1Q84 sa mi ešte do rúk nedostalo. No po prečítaní tohto článku mám hroznú chuť zbehnúť do knižnice hneď zajtra a pustiť sa do čítania. Veľmi dobré tipy! A miestočko na čítanie je nádherné, až trošku závidím. Super článok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je pravda, že 1Q84 je od něj asi nejrozsáhlejší dílo, pravdou ale je, že fakt stojí za to (člověku, který s Murakamim teprve začíná - což ale není tvůj případ - bych ho ale jako první knížku ke čtení nedoporučila). jinak mockrát děkuju! <3

      Vymazat

za každou zpětnou vazbu děkuju <3