23. března 2017


ztracená
sama v sobě.
hledám se.
znovu.
nekonečný koloběh?

vím, že mě to vysává a ničí,
zároveň si
ale nemůžu pomoct.
dám trýzním samu sebe
vlastním
přičiněním.
trochu sebemrskačství,
přijde mi.

budím se
a
v duši mám nesnesitelný prázdno a smutno.
odkud se vzalo?
odkud jsi přišlo?
nechci vás.

rutinně dál vykonávám činnosti,
které se ode mě očekávají
a
snažím se nezhroutit.
snažím se pokračovat,
jako by se
uvnitř
mě nic nestalo
a
svět byl stále tak krásnej a růžovej,
jak jsem ho viděla dřív.

nasazený růžový brýle ale už spadly
a
já se zas setkávám s realitou.
i když trochu jinak,
než jsem byla zvyklá dřív.

venku je zima.
prší.
v jedný ruce mam kafe
v
tý druhý držím můj nejnovější antikvariátový úlovek.
Kunderu.

pláču s deštěm.
a vlastně ani sama nevím proč.

to asi to prázdno ve mně.